,,Pro sebe a své děti chci všechno i život po smrti“ – motto lidových misií, ale zároveň myšlenka, se kterou jsme začínali i obnovu lidových misií ve farnosti Polešovice. Obnova lidových misií se nesla v duchu napětí či očekávání nejhezčích svátku roka – Vánoc, protože probíhala v adventním období. Začali jsme ve středu 12. 12. 2018 a to na místě, kde jsme skončili před rokem Lidové misie. Tím místem byl samozřejmé misijní kříž. Po krátké modlitbě za misie a přivítání panem farářem jsme se odebrali k oltáři a začali slavit mši svatou. Po jejím skončení následovala přednáška na téma: Nebeské dary pro vincentskou rodinu. Během přednášky se věřící obeznámili s dary, které byly svěřené během zjevení v 19. a 20. století sestrám vincentkám. Vincentská rodina byla vyznačená a obdařená duchovními dary samého nebe. Buď skrze Matku Boží Pannu Marii nebo dokonce od samotného Ježíše. Mezi tyto dary patří: zelený a červený škapulíř, zázračná medaile a růženec k Boží prozřetelnosti. Po skončení přednášky byly tyto předměty požehnány a lidé si je pak mohli vzít domů. Ve čtvrtek jsme začínali brzo, protože byla rorátní mše svatá při svíčkách, po ní byla snídaně na faře. Děti se rozutíkaly do škol a my kněží po návštěvách nemocných ve Vážanech a v Ořechově. Večerní program probíhal v Ořechově. Mše svatá a po ní přednáška na téma: Eucharistické zázraky. Je těžké mluvit o této pravdě víry – Bůh se stává chlebem. Pravda, která je zároveň velikým tajemstvím. Ale i tady nám Boží prozřetelnost přichází na pomoc, když na různých místech světa se proměněná hostie změnila v tělo nebo krev Ježíše Krista. Z těchto zázraku je vidět pravdivost slov Ježíše u poslední večeře – Toto je mé tělo. Nejenom vidět pravdivost, ale zároveň si díky nim můžeme prohlubovat svou víru v to, že Ježíš je v eucharistii živý a chce konat v našich životech. Po páteční ranní mši svaté ve Vážanech jsme začali navštěvovat nemocné v Polešovicích. Je to zajímavé, že nejenom nemocné, ale samotného
misionáře vedou tyto návštěvy k zamyšlení. Když jsem přijel k jedné babičce,
u které jsem byl před rokem během lidových misií, babička se na mě podívala a
říká: Před rokem byl tady hubenější J Po večerní mši následoval film s názvem
Chatrč. Film, který mluví o Boží lásce, dává hodné odpovědí na to, proč Bůh
koná, jak koná. Ale staví člověka i před možná nepřekonatelnou překážku –
před nutnost odpuštění těm, kteří mi ublížili. Po krátkém zhodnocení a
podělení se ze zážitky z filmu jsme se rozloučili a šli spát. V sobotu ráno byla
mše svatá a po ní v 10:00 setkání s ministranty na faře. Mám rád tato setkání,
protože dětská upřímnost, ale i radost ze života mnohokrát povzbudí i mne.
Večer byla zpověď ve Vážanech a po ní mše svatá. Sobotu jsme ukončili adoraci
na způsob Taize. V neděli jsme se rozloučili s farností a rozloučili jsme se
modlitbou u misijního kříže. Děkuji panu faráři vdp. Jozefovi Červeňovi za čas, který jsme mohli, strávit v této farnosti, ale i za kněžské společenství, které s námi vytvářel. Děkuji farníkům z Polešovic za to, že přijali pozvání a udělali si čas na prohloubení života s Bohem. Děkuji za jejich svědectví víry. Děkuji mému spolubratru o. Pavlovi Kavcovi CM za jeho pomoc při obnově misií. Ať je za všechno oslavený Bůh. P. Ján Jakubovič CM